Je leden roku 2004 a my už se na Vás chystáme. Cítíme, že to chce změnu a Vás by počtvrté jet tu stejnou trasu nemuselo bavit. Při rozbalení mapy se nám v hlavě vybavuje šumavská krajina, za ta léta ježdění prošmejděná křížem krážem. Řeč je o tom, co si na Vás připravíme.

Zhruba v létě jsme se domluvili, že uděláme novou trasu. Na podzim jsme ji projezdili a doladili a teď Vám ji představíme na internetu. Král se jede letos obráceně(v protisměru). Možná se Vám to bude zdát stejné, ale je to opravdu jen zdání. Po jejím projetí jsme byli nadšeni. Je krásně „jetelná“, svižná, krajina super, kromě jediného místa se nebude muset nikde tlačit, brody se pojedou taky obráceně a nejkrásnější jsou sjezdy. Kamarád, kterého jsem vzal s sebou, aby trať zhodnotil, říkal: „Člověče, já mám pocit, že jedu pořád z kopce.“ Vracím se ještě k tomu „tlačícímu“ místu. Je za Velharticemi při výjezdu na Borek. Nejedná se o prudký kopec, ale při té loňské povodni tam voda rozebrala cestu a zůstaly takové rygoly, že by se tam kolo schovalo. Práce pro silnou techniku, aby vše zahrnula a srovnala. Cesta necesta se vytlačí vedle, asi tak 200 metrů, a pak zase pohoda.

Tedy k věci

Začíná imaginární projížďka nové trasy MTB KŠ 2004. Klatovy náměstí, kolem osmé hodiny ranní. Svítí slunko, jsme nažhavení, nulujeme computer, zacvakáváme nášlapy a valíme. Svištíme z klatovského náměstí po asfaltce k parku, tam zahýbáme doleva směrem na Horažďovice. Po dvou houpácích jsme v Soběticích a točíme doprava na Luby a hned po 100 metrech doleva sjíždíme k lesu. Tady končí asfaltka a začíná terén. Po asfaltu jsme jeli jenom 3 km, což je oproti loňským 7 km paráda. Jedeme podél lesa k vochtru, najedeme na asfaltku a po ní asi tak 300 metrů ke skoku, tam doprava a stoupáme pozvolna na Hejno. Na rozdýchání ideální kopec. Míjíme hospodu na Hejně a jedeme příjemnou pasáží s výhledem na pravou stranu, kde se na protější straně údolí budeme už trochu zdecimovaní vracet v odpoledních hodinách do Klatov. Sjíždíme do Křištína. Je to rychlé, trochu technické. Stará štětovaná cesta s občas víc vylezlýma šutrama.

GT skáče jako koza a jsme v Křištíně. Následuje Střeziměř a za vsí máme první desítku kilometrů za sebou. Pohoda.

Za Střeziměří první odbočka doleva a stoupáme na Bartoloměj. Po dvou kilácích opět krásný výhled doprava. Radost pohledět na tu krajinu! Tady už se rytmus jízdy upravil, dech také. Je tu betonka, dáme se doprava a lehce sjíždíme na Bartoloměj. Bartoloměj – romantické místečko. A valíme dolů. Rychlost nabírá pěkný kule. Tady majzla, magury tlačí na ráfek a brzdíme fest. Levá do vinkle a pár ostrých metrů dolů. Teď rovina, ale po hraně. Hlavně nesletět napravo. Okamžitě byste se ocitli o několik výškových metrů níž než ostatní. Opět fofr dolů a zase magury nadoraz. Ostrá levá a piánko se vezeme k Podolskému mlýnu. Odtud začíná stoupání k pitné občerstvovačce na Javoří. Vzadu začínáme kvaltovat, pastorky naskakují. Za vochtrem přichází na řadu kašpárek, sedlo zapíchnout do zadnice a makat.

Tepovka skáče nahoru. Dech nabírá na hlasitosti. Slezu? Furt se to dá jet! Není to dlouhé. 100 až 200 metrů. Už se to rovná. Zklidnit dech a pohoda. Pořád se jede nahoru. Á, první chalupa a občerstvovačka Javoří(17,5. km). Vypijeme, co myslíme, dávám první gambáč a jedem. Začíná rychlá a naprosto odpočinková  pasáž. Šotolinka…fofr. Vyjíždíme z lesa na asfaltku a dvacka je v nohách. Teď lehnout na řidítka a po asfaltce  se vezeme do Velhartic(22. km). Prosvištíme malebnou návsí, kostkovice, ostrá do leva, přes potok, zase doleva a jsme opět v terénu a jedeme pod velhartickým hradem. Začíná to stoupat………….. A… Slézáme. Před námi byla kdysi cesta. Voda ji sebrala. Tlačíme asi tak 200 metrů.  Dalo by se to objet krásnou cestou, ale to byste měli zase o 1,5 km delší. Nasedáme, pohodové stoupání pokračuje, žádný drbák a jsme na Borku(25. km). Odsud nás čeká sjezd k první občerstvovačce v Hlavňovicích(26,5. km). Dáme si, na co máme chuť, zalejeme to mokem a pijánko opouštíme občerstvovačku směrem na Suchou. Zatím asfaltka, v žaludku se to příjemně srovná a hurá ke druhé občerstvovačce.

Sjíždíme k Suché a krajinka radost pohledět. Vjíždíme do lesa a za chvilku je tu třicítka. Začíná nejdelší stoupání z celého závodu. Až k umrlčím prknům u Sovů je to 6 km. Tento úsek je třeba si vychutnat. Stoupání je pozvolné až do 950 m.n.m. Funíte, jedete pomalu a krajina na Vás dýchá krásou. Tady bych chtěl bydlet. V tom stavení na té ohromné louce anebo v těch chaloupkách o  něco dál. Ocitáte se v přírodním parku Kochánov. Nejzazší část závodu. Odsud už se budete ke Klatovům jenom přibližovat. Projíždíme statkem u Bílků. Tady vás čekají dva výšvihy, sice po asfaltě, ale stojí za to. Je tu potřeba hodit okem na pravou stranu. Krásný výhled z farmářské stezky. Doporučil bych se na chvilku zastavit(pokud nezávodíte).

Míjíme umrlčí prkna, vpravo chalupa u Sovů(950 m.n.m.), nejvyšší místo závodu(34. km). Keple(36. km). Pojedeme po horní rozbité cestě, přijedeme na státovku, dáme se doprava a hned po necelých 100 metrech ji přejedeme doleva a sjíždíme terénem do malebného údolíčka Ostružné. Jedeme rovinku. Na křižovatce cest doprava, výjezd na Svinnou. Odtud rychlý sjezd na Jarkovice. Pozor při vjezdu do lesa. Je tu 40. km, máte rychlost, mění se světlo z jasného na šero a terén přitvrdí. Míjíme jarkovickou chalupu s dřevěnýma okapama, po pravé straně se mihne kaplička a my se furt vezeme! Pod kolama kamenná cesta a zas to sakramentsky skáče. Pod Jarkovicema doprava a pořád valíme dolů. Loučka, tu přesvištíme, vjedeme  do lesa a po krátkém rovinatém výdechu se opět vezeme, ale tentokrát se to chce soustředit. Je to poměrně rychlý, technický, kameny, větve, šišky atd... sjezd končí, řekl bych: parádních 5 km. Půlkilometrové stoupání a jsme v Chotěšově. Další občerstvovačka(44,5. km). Teď to chce doplnit vydatněji.

Zkouknout, co je na pultě, nacpat to do sebe, zapláchnout gambáčem, ať se šťávy vyrovnají a po asfaltě mizet v dáli. Z Chotěšova je hodně rychlý sjezd po asfaltě. Pozor na zatáčky, vynášejí  jak sviňa. Před  náma je Nemilkov a je třeba hodně brzdit. Před potokem je ostrá doleva, 200 metrů asfaltky, odbočka doprava a jste v prvním brodu(46. km).

Je třeba za to vzít celkem svižně. Brod má plynulý vjezd a také plynulý výjezd. První vodní osvěžení máte za sebou. Za povzbuzování diváků opouštíme brod, točíme doleva a je tu hodně klidný úsek Rajským údolím.

Ještě nestačila vytéct voda z bot a je tu druhý brod(47. km). Tady to bude zajímavější a techničtější, šikmý sjezd, pomalejší jízda, výjezd je docela dobrý. Převod bych doporučil na prostřední placku a vzadu tak dvacetosmičku.

Vyjedete z vody a bude to chtít shodit na kašpárka, protože Vás čeká ostřejší výjezd tak do 100 metrů. Když už se Vám bude zdát, že nemůžete, budete nahoře... Jsme na Braníčkově, za malým kravínem otočíme doprava a jedeme další odpočinkový úsek. Před Zahrádkou malý sjezdík, přejezd metrového potoka, pětimetrový výšvih, pastvina, uhnout doprava a jsme na rozdělení tras nad Zahrádkou(49. km). Krátká trasa pojede rovně přes Zahrádku a se svezením k Rajskému mlýnu. Dlouhá odbočí ostře doleva – téměř vracečka bude stoupat směrem k Čachrovu.

Teď budeme pokračovat po krátké trase.

Od Rajského mlýna je prudší stoupání po asfaltu, přijedeme na silnici Čachrov – Nemilkov, dáme se doleva, přijedeme ke kraji lesa, odbočíme doprava a za chvíli jsme na šotolinové cestě v Bruskovském lese. Tady nás čeká parádní sjezd na spodní cestu. Na ní doleva a jedeme k Hořákovu. Po necelých 2 km přijedeme k hlavní silnici E53 Klatovy – Železná Ruda. Tady pozor, auta jezdí dost rychle a vy musíte dávat přednost. Toto místo bude zabezpečeno pořadateli. Jsme v Hořákově(53. km), tady doleva po cyklostezce. Jedeme po ní až k místu, kde se cyklostezka stáčí dolů doleva. My pojedeme rovně a budeme držet vrstevnici. Tento směr nás dovede nad Brtí a po pastvině hurá dolů do vsi. Tady vám velice vhod přijde poslední občerstvovačka(56. km).

S těžkým srdcem a plným žaludkem(někteří) opouštíme žrádelnu, nasadíme pijánkovou jízdu a pozvolně stoupáme ke krátkému hřebeni mezi Brtím a Javoříčkem. Před vrškem se to přizvedne, ale jen krátce. Na hřebenu doleva a čeká nás krásná hřebenová pasáž v závěru s rychlým sjezdem do Lukavice. V Lukavici přijedeme na silnici Strážov – Běšiny a odbočíme doprava. Za Lukavicí se silnice točí(60.km) doprava dolů k Běšinům a my se v té zatáčce dáme doleva na šotolinu a stoupáme k lesu. V lese doprava a valíme až ke žluté turistické značce. Na ní doleva a zafuníme si do kopce. Značka nás dovede až ke spojení tratí na 64. km. Za křížkem s bílým podstavcem se dáme doprava, budeme držet směr a cesta nás po 500 metrech přivede. Z výšvihu už to pádíme směrem k Lomci po asfaltu. Cesta odsypává, přejíždíme silnici Klatovy – Nýrsko, projedeme statkem v Beňovech, za ním pozor, před hlavní silnicí bude ostrá doleva, pak podjezd silnice, přes louku na polní cestu, tady doleva a valíme k cíli. Odsud necelé 2 km pozvolného stoupání kolem zahrádek, které máme po levé ruce. Přijedeme na asfaltku, po pravé straně uvidíme křížek, před ním doprava 5 metrů švihem, držíme směr až k cíli. Kurník a máme to za sebou! No řekněte: „paráda“. Ne? Teď sprcha, gulášek a gambáč(jeden... druhý... třetí...) a slastné válení se na trávě stadionu... odpočívání.

Popis dlouhé tratě od rozdělení  na Zahrádce.

Máme 50 kilometrů za sebou, tu samou vzdálenost před sebou. Od rozdělení točíme ostře doleva a jedeme stoupání nad Zahrádkou. Dostáváme se asi tak po 300 metrech na vršek, na křižovatce cest jedeme rovně a čeká nás pěkné svezení až k Ostružné. Přejedeme mostek a vyjíždíme k asfaltce směr Čachrov. V Čachrově(52. km) velký pozor(hodně dobrá rada), přejíždíme hlavní silnici E53. Do poslední chvíle není vidět nalevo ani napravo. Po přejetí silnice rovně, pokračujeme mírným stoupáním přes vesnici směr Bradné. Za Bradným nám začíná zase terén a stoupáme na Chřepice. V lese nikam neodbočujeme a držíme jakoby levou stranu. Po výjezdu z lesa se ocitáme na krásných rozlehlých pastvinách, terén je téměř rovný, krásně se to šlape a jsme v Chřepicích, to jsou tři chalupy na pěkném místě, ještě ale před nima odbočíme doprava a stoupáme do lesa. Tady se cesta stáčí doleva a my jedeme v naprosté pohodě. Žádná námaha, jen se vezeme. Zhruba po 3 km sjíždíme na Suché studánky(58. km). Zde se trasa stáčí hodně doprava a začíná rychlý sjezd po hrubém asfaltu. Asi tak po kilometru je odbočka doleva(Y). Tady bych doporučil soustředit se na cestu, protože vjedete do sjezdu s technickou pasáží. Sjezd končí úplně delikatesně na občerstvovačce v Městišti(61. km). Tady odfrkneme, dáme dlabanec, géčko, malý pokec a razíme dál. Před kapličkou se dáme ostře doleva(téměř vracečka) a po šotolině jedeme k hamru na konci městištského údolí. Tam točíme doprava k závoře a začíná pohodlné kilometrové stoupání v lese. To nás vyvede na vrstevnicovou cestu, dáme se doprava a je tu rychlá, krásná  cesta. Na 64,5. km je z této pěkné cesty odbočka doleva, držíme asi 50 metrů směr a zase točíme doleva. Tady jsme na takové široké srovnané lesní cestě, vedoucí dovrchu. Po kilometrovém stoupání opět přijíždíme na vrstevnicovou cestu, točíme doprava a funíme dál. Na 68. km je ve sjezdu odbočka doleva směr Zelená Lhota. Po dvoukilometrovém nenáročném stoupání přijedeme k začátku sjezdu z Křížového vrchu. Na ten narazíme v levotočivé zatáčce, kde odbočíme doprava. Sjezd je dost náročný, taková technická vychytávka. Kdo jste jeli minulé ročníky, už tento sjezd znáte.

Vyskákaní jsme se ocitli na asfaltce Děpoltice – Datelov. Dáváme se doleva a přijíždíme do Děpoltic.  Na vsi zase točíme doleva a velice pohodlně jedeme na Matějovice. Tož a před Matějovicků chalupů sa dáme doprava na louku a po ní bude naprosto rovný půlkilometrový sjezd. Tady by se mohly trhat rychlostní rekordy. Dole budeme muset šlajfovat aj očima a stočíme se doleva k viaduktu. Před ním odbočíme doprava a podél trati stoupáme do kopce. Nahoře točíme doprava, míjíme chalupu a kapličku, přejedeme silnicí Děpoltice – Dešenice a po šotolině funíme na Želivský vrch. Želivák – to je takový balzám. Bučina, pohodlná šotolina, krásné výhledy(80. km). Svezeme se na Blata. Na Blatech malé esko držíme směr a valíme na Porovnání. Kolem ohrady točíme doprava a nad chalupou lehce doleva upalujeme do lesa. V lese, hned, jak to půjde, to střihneme doprava a furt frčíme dolů až k posedu. Tady je velká křižovatka lesních cest a my to otočíme doprava do takových houpáků, kde si dobře zaskáčete. Valíme až dolů k chalupě. Před ní doleva a po šotolině pořád pryč. Před náma se objeví silnice Janovice – Strážov. My se dáme doprava. Asi po 200 m překřížíme cestu doleva a po srázu  opouštíme silnici. Po rovině přefrčíme pastvinu, přebrodíme Jelenku a jsme v Rovné na občerstvovačce(87. km). Ta je pro posilnění ke zdolání dvou závěrečných kopců. Z občerstvovačky si to docela pohodovým kopcem vyšlapujeme na Javor a z Javoru posledním těžším kopcem do Loučan(90. km). Z  Loučan je to už do cíle  jenom pohodička.

Jedeme směrem k Dolní Lhotě. Nad Horní Lhotou je místo, kde se obě tratě zase spojí(91,5. km). Tady si musíte dávat hodně pozor, borci a cérečky se k vám připojí z pravé strany a budou ve švunku, protože jedou z kopce, budou dobržďovat a točit na pravou ruku a vy z dlouhé pojedete rovně. Pokud jste dojeli až sem, tak se tu prosím Vás nezmasakrujte. Zbytek tratě je popsaný na krátké. Jedete totiž  už společně.

Tak doufám, že jste si to užili a dojmy si řekneme večer u bigbítuuuu.

Čauki draci a drakyně.

Všecky vás moc zdraví ogar

ČLOVĚK MUSÍ MÍT VŽDYCKY CÍL, NEMUSÍ SE ALE VŽDYCKY TREFIT.